HO Vášeň Nadšení Odvaha

Je pátek 23.ledna, prší. Nestíhám na sraz, to ty boty na běžky, doufám že do těch proklatých prkýnek budou pasovat. Parkuju na Smíchově a přesedám do útulného míšence Hummera s Karosou. O pár hodin později se čtyřkolka srdnatě drápe do kopce k chalupě, zatímco dvě Octavky v závěsu nasazují řetězy. Jsme na chalupě...
Ráno, podle očekávání se vyráží běžkovat. Hanka mi půjčuje běžky a hůlky, boty dobrý, akorát vyrazit. Před chalupou se voskuje. To, jak jsem pochopil, je společenská akce, při niž je za úkol co nejvíc lidí přesvědčit, že zrovna ten váš vosk je pro dnešek ta nejlepší volba. Já pro jistotu mažu hned dvěma vosky, protože oba jsou zaručeně ty nejlepší. Beru, ne zrovna lehký, batoh a vyrážím za ostatníma.
Vyřešil jsem problém s váhou batohu, ale pro změnu zase není co pít. Dřu jako kůň abych ostatním stačil, hůlkama bodám okolo a doufám, že nikoho netrefím, technika se zatím nedostavila. Odkládáme dobývání dalšího území a vracíme se, nacházím svůj styl, kochám se krajinou. Cestou zpět navštěvujeme zamrzlé horské jezero s krásným výhledem. Návrat do chalupy obohatila návštěva hospůdky v sousední chalupě. Večer pak nerušeně plyne za tónů kytary.
Neděle probíhá klidně. Opravíme auto a s menší zastávkou na oběd spokojeně vyrážíme ku Praze.
 
Galerie je na http://galerie.vno.cz/
(Text v rámci zvýšení dramatičnosti neodpovídá skutečnosti)